Jaké jsou rozdíly mezi ortopedií a fyzioterapií

Ortopedie: Lékařský obor specializovaný na diagnózu a léčbu

Ortopedie a traumatologie pohybového aparátu je lékařský obor. Ortoped je lékař, který po absolvování medicíny získal specializaci v této oblasti. Jeho hlavní rolí je diagnostikovat a léčit onemocnění a zranění pohybového aparátu. K tomu používá širokou škálu metod, od konzervativních po invazivní.

Diagnostika: Ortoped začíná důkladnou diagnostikou. Využívá k tomu nejen fyzikální vyšetření, ale i moderní zobrazovací techniky, jako je rentgen, magnetická rezonance (MRI), počítačová tomografie (CT) nebo ultrazvuk. Na základě těchto vyšetření stanoví přesnou diagnózu, například únavová zlomenina, degenerativní artróza, výhřez ploténky, nebo natržený sval.
Léčba: Ortoped se primárně zaměřuje na léčbu, která může být konzervativní (např. předepsání léků, injekce, doporučení ortéz, nebo sádrování zlomenin) nebo operační. V případě vážných zranění, jako jsou komplikované zlomeniny, nebo při chronických onemocněních, kdy konzervativní léčba selhává, provádí chirurgické zákroky. Mezi typické ortopedické operace patří náhrada kloubů (endoprotézy), artroskopie, operace páteře, nebo osteosyntéza (spojování kostí).
Hlavní zaměření: Ortopedie se zaměřuje na patologie a poškození struktur – tedy na to, co je „rozbité“ a potřebuje opravit. Je to obor, který často řeší akutní stavy a komplexní chirurgické řešení.

Fyzioterapie: Nelékařská profese zaměřená na obnovu funkce

Fyzioterapie je nelékařský obor, a fyzioterapeut je nelékařský zdravotnický pracovník, který absolvoval vysokoškolské studium. Jeho práce spočívá v obnově, udržení a podpoře funkčnosti pohybového aparátu. Fyzioterapeut neprovádí diagnózu v lékařském slova smyslu, ale provádí kineziologický rozbor, tedy analyzuje pohybové stereotypy, svalové dysbalance a funkční omezení pacienta.

Diagnostika (funkční): Fyzioterapeut se soustředí na funkční omezení. Pomocí testů, měření rozsahu pohybu a pozorování chůze, držení těla a dalších pohybových vzorců identifikuje, kde je problém, co ho způsobuje a jak ovlivňuje každodenní život pacienta. Neřeší tedy primárně diagnózu ortopeda („artróza kolene“), ale spíše její důsledky („pacient kulhá, má omezený rozsah pohybu a bolest při chůzi do schodů“).
Léčba: Hlavním nástrojem fyzioterapeuta je pohyb a manuální techniky. Cílem je pacienta naučit správně se pohybovat a posílit oslabené svaly, uvolnit ty přetížené a zlepšit koordinaci. Používá celou řadu metod, jako je léčebný tělocvik, cvičení s pomůckami, měkké a mobilizační techniky, fyzikální terapie (elektroléčba, ultrazvuk), nebo techniky jako je tejpování. Fyzioterapie je zaměřena na aktivní zapojení pacienta do procesu léčby.
Hlavní zaměření: Fyzioterapie se zaměřuje na obnovu funkce a prevenci dalších problémů. Jejím cílem je, aby se pacient vrátil do běžného života bez bolesti a s plnou funkčností. Je to obor zaměřený na dlouhodobý proces a vzdělávání pacienta.

Vzájemná spolupráce a hlavní rozdíly

Ortopedie a fyzioterapie jsou dvě strany jedné mince. Nejefektivnější léčba často spočívá v jejich úzké spolupráci.

Příklad spolupráce: Pacient si zraní koleno. Ortoped provede diagnostiku a zjistí, že je poškozený meniskus, který je třeba operovat. Po operaci, kterou provede ortoped, přichází na řadu fyzioterapeut, který pomůže pacientovi obnovit sílu, rozsah pohybu a stabilitu kolena. Bez následné fyzioterapie by se pacient nemusel plně uzdravit a vrátit k původním aktivitám.
Hierarchie a role:Ortoped je „kapitánem lodi“, který stanovuje diagnózu a určuje hlavní směr léčby (operace vs. konzervativní léčba).Fyzioterapeut je „hlavním mechanikem“, který pracuje na detailech – obnovuje funkčnost, učí pacienta správné pohyby a pomáhá mu na cestě k plnému uzdravení

Závěrem lze říct, že ortoped a fyzioterapeut jsou komplementární profese. Zatímco ortoped „opravuje struktury“, fyzioterapeut „obnovuje funkci“. Pro dosažení co nejlepších výsledků je jejich spolupráce nezbytná.